O poznání lepší, ale pro mne ještě ne dostačující, byla kvalita kabinetního vína Müller-Thurgau 2015. Výrazně suché víno s vůní světlých peckovin a citrusů. V kratším těle bylo víno ovocné (citrusy, především grep) a pikantní.
Více mi chutnalo Rulandské modré klaret 2015, suché zemské víno s malinko vyšším zbytkovým cukrem (4 g/l) a nižším alkoholem (10,5 %). V příjemné vůni jemné tmavé peckoviny. Ty jsem cítil i v chuti společně s náznakem citrusů. Lehčí víno, svěží a pikantní.
Potěšilo mne kabinetní Neuburské 2015, formálně suché víno s vyrovnaným zbytkovým cukrem a kyselinou (7,2 g/l). Ve vůni světlé ovoce, citrusy, jemná stopa černého rybízu a černého bezu. V chuti téměř identické, tělo uhlazené s pikantním závěrem.
Velmi pěkná byla Frankovka rosé 2015 v pozdním sběru. Suché víno s vyšším zbytkovým cukrem (5 g/l) a bohatou ovocitou vůní s tóny smetanového jogurtu. Chuť bohatě ovocná (lesní směs, peckoviny), šťavnatá a pikantní.
Mnohé potěšil i kabinetní Muškát moravský 2015, výrazně suché víno s přídavkem maďarské odrůdy Zala Gyöngye, známé též pod označením ECS-24. Jemná vůně citrusů a květin. V chuti lehčí, hladší s ovocně-muškátovými tóny, šťavnaté, a v koncovce pikantní. Zajímavý muškát!
Následovala dvě již vyzrálejší vína ze sklizně 2014. Nejprve to bylo Sylvánské zelené v pozdním sběru. Suché víno s poněkud vyšším alkoholem (13,5 %). Ve vůni vyzrálé světlé ovoce s náznakem medu a bylin. Chuť ovocně-bylinná, uhlazená, objevily se i jemné karamelové tóny. Tělo šťavnaté a měkce pikantní. Víno leželo na vinných kalech.
O něco více mi chutnalo kabinetní Veltlínské zelené. Ještě suché víno s vyrovnaným zbytkovým cukrem a kyselinou (7 a 7,5 g/l). Ve vůni zpočátku živočišné tóny, které však brzy zmizely a převládlo přezrálé světlé ovoce. V chuti plnější, zakulacené, šťavnaté a pikantní, opět s lehkým karamelovým „štychem” po ležení na kalech.
Velmi potěšilo již tradiční Cuvée Přátelství z hroznů čtyř mladých čejkovických vinařů - Jiřího Pastorka (Rulandské šedé), Richarda Pavky (Rulandské modré klaret), Stanislava Škrobáka (Rulandské bílé) a Jiřího Radochy (Chardonnay). Zemské víno na hranici suchého a polosuchého (8 g/l zbytkového cukru a 6 g/l kyselin). Ve vůni jižní ovoce, možná lehce kořenité. V chuti světlé peckoviny s tóny vylouplé pecičky. Tělo plnější, lehce kořenité a měkce pikantní v delší dochuti. Na závěr byla cítit lehounká pecičková hořčinka.
Následovala jedna „patnáctka”, suchý Hibernal v pozdním sběru s výraznou vůní citrusů a překvapivě i lesních jahod. V chuti identický, plnější a šťavnatý s pikantním závěrem.
Tramín červený 2014 v pozdním sběru byl polosuchý s nižší kyselinou (5,5 g/l). Ve vůni nazrálé světlé ovoce a růže. V chuti kořenitá kombinace světlých peckovin a citrusů. Nasládlé, zakulacené a méně pikantní víno s tóny „lékárny”.
Vína z odrůdy Neronet mi v poslední době přestala chutnat. Platí to i o ochutnávaném Neronetu 2014, zemském víně doslazeném v moštu o 1,5 °NM. Ve vůni višně v hořké čokoládě. V příliš výrazné aromatické chuti mi byly trochu protivné vlezlé vanilkové tóny. Více než sklenici bych nerad pil.
Zcela něco jiného byl závěrečný Pinot noir 2014, rovněž zemské víno, ale z podstatně vyzrálejších hroznů, o čemž svědčí i alkohol 14 %. V bohaté vůni griotka a višně v čokoládě. V chuti lehce kořenité tmavé peckoviny s náznakem čokoládových tóny. V závěru bylo víno ještě zřetelně pikantní. Každopádně musí nějaký rok ležet v láhvi, myslím, že mu to bude hodně slušet. Jedna třetina vína zrála v novém bariku, zbytek v již použitém. Velmi pěkná červená tečka za drtivou převahou bílých vín.
Téměř kompletní „vrcholový tým” hodnotil Radochova vína takto: Veltlínské zelené a Pinot noir - 8,9 bodu (z 10 možných), Cuvée Přátelství a Hibernal - 8,8 b., Frankovka rosé - 8,7 b., Tramín červený - 8,6 b., Neuburské, Sylvánské zelené a Muškát moravský - 8,5 b., Rulandské modré klaret a Neronet - 8,4 b., Müller-Thurgau - 7,9 b. a Zweigeltrebe rosé frizzante - 7,4 bodu.
Text a fotografie Libor Chlupatý
