Jediným problémovým vínem večera bylo následující Sylvánské zelené 2017 v kabinetním provedení (řada Osm století). Víno s lehce potlačenou vůní, objevilo se jemné ovoce, ale také byliny a náznak minerálních tónů (snad až do jemného petroleje), vše trochu připomínalo stopy dezinfekce. To platilo i o ovocně-minerální chuti, v koncovce lehce trpké s náznakem hořčinky v závěru na patře.
Na standardní úrovni byl Hibernal 2015 v pozdním sběru. Suché víno s poměrně vyrovnaným zbytkovým cukrem a kyselinou. „Klasická” vůně citrusů, černého rybízu a černého bezu. V chuti lehounce nasládlé, bohatě ovocné (citrusy, hlavně grep), poměrně uhlazené (viz ročník) a v závěru měkce pikantní. Víno z panenské sklizně hezky vyzrálo.
Moc se mi líbila formálně ještě suchá Pálava 2017 v pozdním sběru s trochu vyšším zbytkovým cukrem (7,7 g/l). Jemnější, ovocně-květinová vůně s tóny vyzrálých citrusů. V chuti převládaly citrusy, především grep, lehounce kořenité s náznakem nasládlosti. V koncovce bylo víno měkce pikantní.
Snad nejvíce mne oslovilo Veltlínské zelené 2016 ve výběru z hroznů, víno na hranici suchého a polosuchého s vyšším zbytkovým cukrem i alkoholem (7,5 g/l - 14 %). Bohatá vůně nazrálého světlého ovoce se stopou medovosti a jemných minerálů. V plné chuti výrazně nazrálé světlé ovoce, medově-minerální, jemně pepřové. Zakulacené tělo s měkce pikantní dochutí.
Mezi špičková vína večera bych zařadil také Frankovku rosé 2016, kabinetní suché víno z řady Osm století. Poměrně vyrovnaný zbytkový cukr a kyselina (7,3 g/l a 6,9 g/l), příjemná vůně po jemně smetanové tmavé lesní směsi. V harmonické chuti kombinace lesních plodů a tmavých peckovin. Měkce pikantní a svěží víno nejen pro teplé letní dny.
Prvním červeným bylo Zweigeltrebe 2016 v pozdním sběru. Ve vůni tmavé peckoviny. Rovněž v jemně kořenité chuti, v níž jsem cítil také stopu kůže. Měkce pikantní víno na běžné pití.
Více se mi líbilo Svatovavřinecké 2016 v pozdním sběru. Ve vůni tmavé peckoviny, jemná kůže a špetka čokolády. V lehčí chuti vyzrálá směs tmavého ovoce, jemnější a uhlazená se zřetelně pikantním ocáskem.
Nejvíce mi však z červených chutnal, pro mne poněkud nečekaně, Modrý Portugal 2016 ve výběru z hroznů. Ve vůni směs tmavého ovoce v jemném džemovitém provedení. Chuť výrazně ovocná, jemný džem s delikátní stopou kůže a čokolády. Za zmínku stojí vysoký bezcukerný extrakt - 35,5 g/l. Opravdu příjemné překvapení.
A na závěr archívní delikatesa - Rulandské šedé 2006 v pozdním sběru, rezerva, barrique. Krásná vůně citrusů, především sušené kůry, a také zřetelný minerální „štych”. V lehounce nasládlé chuti jemně kořenité, opět citrusová kůra a měkce pikantní s velmi dlouhým závěrem. Víno potřebovalo „”vydýchat", chtělo otevřít minimálně tři hodiny předem.
Kompletní „vrcholový tým” vína z Kobylí opravdu potěšila. Dokumentuje to i jejich hodnocení: Veltlínské zelené 2016 a Rulandské šedé 2006 - 9,1 bodu (z 10 možných), Pálava 2017 a Frankovka rosé 2017 - 8,9 b., Modrý Portugal 2016 - 8,8 b., Hibernal 2016 a Zweigeltrebe 2016 - 8,7 b., Svatovavřinecké 2016 - 8,6 b., Muškát Ottonel 2017, frizzante - 8,3 b. a Sylvánské zelené 2017 - 7,8 bodu.
Text a fotografie Libor Chlupatý
