Představit je přijelo pět vinařů ze Spolku Dunajovský kopec: Lubomír Tichý z Dolních Dunajovic (předseda), Jindřich Kadrnka, Březí (místopředseda), Filip Mlýnek (Březí), Zbyněk Žiška (sklepmistr Mikrosvínu Mikulov, Březí) a Zdeněk Třéšek ředitel a technolog Vinařství Volařík (Dolní Dunajovice). A ještě seznam vinařství, která poskytla své vzorky „vlašáku” na degustaci:
Vinařství Zámečník (Dolní Dunajovice), Vinařství Šoman (Dolní Dunajovice), Vinařství Kadrnka (Březí), Vinařství Kňourek (Březí), Vinařství Hlaváč (Březí), Vinařství Košulič (Březí), Vinařství Matula (Dolní Dunajovice), Vinařství Mlýnek (Březí), Vinařství Tichý (Dolní Dunajovice), Vinařství Kern (Březí), Vinařství Baláž (Dolní Dunajovice), Mikrosvín Mikulov, Vinařství Volařík (Mikulov) a Vinařství Vavříček (Březí). V tomto pořadí jsme také vína ochutnávali.
A to v mimořádně živé atmosféře, o kterou se postarali především dva vinařští „živlové” - Jindřich Kadrnka a Filip Mlýnek. Hodně bylo humoru, veselí, ale také vinařské latiny, a především skvělých vín.
Nebudu hodnotit jednotlivá vína, zaměřím se spíše obecněji na jejich styl. Především mne překvapila o něco menší minerálnost, než jsem očekávat. Bylo zde více ovocnosti, u mladých i starších vín. V drtivě většině to byla vína suchá, ani náznak kyselejšího. Pouze jeden vzorek byl skutečně polosuchý (Tichý), ale harmonický s kyselinou.
Výraznější ovocné byly vlašáky od Kadrnky, Kňourka, Košuliče, Matuly, Mlýnka a Volaříka (2016). Větší mineralitu jsem zaznamenal u vín Baláže, Zámečníka a Šomana. Oříšek jsem cítil především u vín Šomana, Hlaváče, Kňourka a Mikrosvínu (přitom jen jedno z nich bylo z Ořechové hory). Medové tóny zase u „vlašáků” od Kňourka, Matuly, Mlýnka, Volaříka a z Mikrosvínu. Stopu po sudu a „selský styl” nám nabídl závěrečný vlašák z Ořechové hory od Vavříčka. Dámy kolem mne zaujala hlavně aromatika pozdního sběru od Lubomíra Tichého a uhlazenost Volaříkova „vlašáku”.
Každopádně kromě závěrečného, svým způsobem „autentického” vína (ze sklepa Martina Vavříčka), k jehož pochopení vede i pro nás zkušenější delší a složitější cesta, myslím však, že všechna další vína byla velmi vstřícná. Zde opravdu záleželo jen na chuti a „hubě” dotyčného. Opravdu, a to nemyslím alibisticky, se mi obtížně vybíralo. Z vyzrálejších a bohatších vín jsem dal přednost vlašákům z Mikrosvínu a od Volaříka. Velmi mile mne překvapila vína od Kňourka, Košuliče a kupodivu i „frešovka” Filipa Mlýnka, od které bych to nečekal (kabinet). A nesmím zapomenout na suchý, ale vyvážený pozdní sběr z Ořechové hory Jindřicha Kadrnky, a nasládlý, ale krásně harmonický vlašák v pozdním sběru od Lubomíra Tichého.
Opravdu to byla vinná smršť, a než si člověk zhodnotil jedno víno, už měl na patře další. Milovníci vín z Dunajovského kopce měli možnost ve Viničním altánu o dva dny později přechutnat vína (a nejen „vlašáky”) z Vinařství Baláž, a následně i z vinařství Jindřicha Kadrnky. A na řadu přišla ještě desítka vzorků z Vinařství Volařík. Velmi náročné, ale krásné vinné slavnosti na Gröbovce.
Myslím, že na tuto velmi atraktivní a záslužnou akci (velmi děkuji Jidřichu Kadrnkovi) budeme ještě dlouho vzpomínat, a to i při přechutnávání vín, která jsme si z Viničního altánu přinesli večerní Gröbovkou domů.
Vzhledem k tomu, že „vrcholový tým” byl silně oslaben, hodnocení vín je i při započítávání průměru dost subjektivní. Nicméně pro zajímavost ho uvádím: Volařík 2016 (Plotny) - 9,2 bodu (z 10 možných), Mikrosvín 2016 (Ořechová hora) - 9 b., Kern 2017 (Liščí vrch), Šoman 2017 (Plotny), Kňourek 2017 (Ořechová hora), Hlaváč 2017 (Liščí vrch), Mlýnek 2017 (Liščí vrch) a Tichý 2017 (Dunajovský kopec) - 8,9 b., Kadrnka 2017 (Ořechová hora), Košulič 2017 (Ořechová hora) a Matula 2017 (Zimní vrch) - 8,8 b., Baláž (Pod Slunným vrchem) a Vavříček 2014 (Ořechová hora) - 8,7 b. a Zámečník 2017 (Dunajovský kopec - 8,6 bodu.
Text a fotografie Libor Chlupatý
